6
Jaká je největší chyba českých vlastníků vodárenského majetku?
Řada z nich dělá zásadní rozhodnutí na základě politického zadání a výjimkou pak nejsou tendence upřednostňovat model, ve kterém obec provozuje infrastrukturu sama, bez zvážení dalších možností provozování. V tak důležitých oblastech by se nemělo rozhodovat na základě úvah, ale faktů. K dispozici jsou možnosti, jak objektivně srovnat provozní modely i data z benchmarkingu ministerstva zemědělství. Je škoda, že nejsou v širší míře využívány.
Jednou z povinností vlastníka je obnovovat majetek. Kde by měl odpovědný vlastník začít?
Každý vlastník má povinnost podle zákona o vodovodech a kanalizacích zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo kanalizací na dobu nejméně 10 let.
Mají plán obnovy všichni vlastníci?
Plán obnovy nemají zpracovaný všichni vlastníci, což není šťastné z hlediska budoucího provozu vodovodů a kanalizací. Pravidelná tvorba prostředků na obnovu a její realizace je jednou ze zásad samofinancovatelnosti oboru a celkové udržitelnosti systému. Zpracováním plánu financování obnovy však povinnost vlastníka nekončí, je třeba jej skutečně realizovat a mít rozmyšlenou dlouhodobou koncepci, jak se o stávající infrastrukturu starat.
Na jedné straně se požadavky státu zpřísňují, a přitom nikoho nezajímá, že na trhu je početná skupina vlastníků, která neplní ani ty nejzákladnější povinnosti. Ministerstvo mnoho kontrol u menších obcí zatím neprovádělo, dnes ale avizuje změny a chce řádně kontrolovat i vzdělávat.
A mluví také o slučování vlastníků do větších celků. Dotační politika jde ale bohužel obráceným směrem.
Bohužel ano, dotační pravidla stále nahrávají atomizaci a samoprovozování.
Jaká rizika jsou s provozováním vodovodů a kanalizací spojená?
Práva a povinnosti provozovatele vodovodu nebo kanalizace obsahuje zákon o vodovodech a kanalizacích. Obecně provozovatel musí provozovat infrastrukturu v souladu s právními předpisy a dalšími příslušnými dokumenty (kanalizační řád, podmínky stanovené rozhodnutím správních úřadů, smlouva s vlastníkem infrastruktury o jejím provozování), s čímž je spojená řada rizik. Vlastník navíc může na provozovatele přesunout některé ze svých povinností vlastníka (pokud ho k tomu zmocní) a s nimi spojená rizika.
Povinnosti a s nimi spojená rizika se příliš neliší u nejmenších obecních provozovatelů a největšího regionálního provozovatele. Pokud nastane problém s kvalitou dodávané pitné vody, jedná se o velmi závažnou situaci, ať provozovatel dodává vodu malé obci, nebo desetitisícům domácností. To, že je provozovatel malý, není důvod k omluvě. Právě v tomto okamžiku se neplnění zákonných povinností stane mimořádně přitěžujícím faktorem.
Lidé u samoprovozování často věří iluzi, že se jedná o výhodnější řešení. Jak je to možné?
Pokud je cena vody dotována z obecního rozpočtu nebo některé povinnosti (např. tvorba finančních prostředků na obnovu) nejsou plněny, pak je na první pohled díky nižší ceně tento způsob výhodnější. Lidé o dotování ceny nebo neplnění povinností jednoduše nevědí.
Co by měl vzít v úvahu starosta, když chce odpovědně vybrat model provozování vodárenského majetku?
Měl by objektivně porovnat všechny možnosti provozování vodárenské infrastruktury a s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám vyhodnotit, zda je pro danou obec výhodnější model samoprovozování, spolupráce s větším provozovatelem nebo jiná varianta. Je třeba si uvědomit, že každý vlastník má ze zákona povinnost řádného hospodáře. Při výběru provozovatele by tedy měl porovnat všechny varianty a vybrat tu nejvýhodnější. Pokud nedojde ke srovnání variant provozování, vylučují se tím ostatní možnosti bez ohledu na to, co je pro občany ve skutečnosti nejvýhodnější.
Jak objektivně srovnat, zda je výhodnější samoprovozování, nebo externí provozovatel?
Analýza variant provozování vodárenské infrastruktury je komplexním úkolem, který vyžaduje znalost specifik provozních modelů, legislativy a regulace oboru, a je tedy vhodné obrátit se na odbornou poradenskou firmu, která má s podobným zadáním již zkušenost. U analýzy je důležité, aby bylo srovnáváno srovnatelné. Stává se, že u samoprovozování není do kalkulace započítána například část mzdy zaměstnanců obce, kteří vykonávají i činnosti spojené s provozováním, nebo do kalkulace nejsou zahrnuty náklady na obnovu infrastruktury. Logicky nelze takovou kalkulaci objektivně srovnávat s ostatními variantami provozování, které obsahují náklady v plné výši. Odborný poradce dokáže tyto problémy eliminovat a garantovat objektivní srovnání všech analyzovaných modelů provozování.
O jakých poradcích mluvíme?
Je jasné, že malá obec si nebude najímat EY. Na trhu je velké množství odborně zdatných poradců, kteří podobné služby mohou za rozumné ceny obcím nabídnout.
Dají se výsledky srovnání zobecnit?
V některých případech ano. Pokud obec sousedí s regionem, kde působí větší provozovatel a uplatňuje solidární cenu, bude pro tuto obec zřejmě výhodnější provozování takovým subjektem. Výhoda při větším rozsahu je ve vodárenství obrovská.
To by nahrávalo spojování do větších celků, po kterém v poslední době tolik volá ministerstvo zemědělství.
Stát přemýšlí o administrativních nástrojích, jak podpořit slučování malých obcí do větších celků, a přitom by možná stačilo, kdyby se zaměřil na kontrolu plnění stávajících zákonných povinností. Některé obce by postihly dopady nečinnosti či neznalosti a jejich přirozenou snahou by bylo přidružení se k většímu celku.
Kdy se naopak vyplatí spíše samoprovozování?
Čím je provoz jednodušší a potřebuje méně odborných zásahů, tím je samoprovozování výhodnější. Pokud je tedy obec schopna provoz efektivně zajistit prostřednictvím svých lidských zdrojů s podporou odborného zástupce, pak se může jednat o vhodnou variantu provozování. Pokud bychom ale porovnali případ samoprovozování a provozu infrastruktury externí společností uplatňující solidární cenu, pak bude s vysokou pravděpodobností cenově výhodnější (při kalkulaci skutečných nákladů v obou modelech) provoz externím provozovatelem. Takový provozovatel totiž rozpočítává náklady do ceny uplatněné napříč celým regionem, ve kterém provozuje infrastrukturu, což může zvýhodnit právě malé obce. Často se jedná pouze o politický mýtus, když obce tvrdí, že budou majetek provozovat levněji než externí provozovatel. Pokud to nepodloží konkrétní kalkulací, nelze tomu věřit.
Jak poznáme lokality, kde dochází k neplnění zákonných povinností?
Mimořádně nízké ceny v obcích, které si provozují infrastrukturu sami, mohou indikovat neplnění některých povinností, jako je například tvorba prostředků na obnovu. Bez vytvořené rezervy na obnovu infrastruktury a pravidelných investic do stávající infrastruktury je pouze otázkou času, kdy začnou být problémy s havarijním stavem vodovodů a kanalizací vidět i na povrchu. Pravidelná tvorba prostředků na obnovu vodovodů nebo kanalizací navíc zamezuje skokovému zvýšení cen v případě havárie infrastruktury a nutnosti výrazných investic.
Pokud je cena vody dotována z obecního rozpočtu, měli by to občané vědět. Zásadní informací je totiž nejen, kolik za vodu zaplatíme, ale také kolik ve skutečnosti stojí.
Co by mělo následovat po srovnání modelů provozování?
Odborník zpracuje analýzu řádově během týdnů a její výsledek je zpravidla předložen zastupitelstvu s doporučením dalšího postupu. Pokud je výstupem doporučení spolupráce s externí provozní firmou, je dalším krokem příprava koncesního řízení s cílem vybrat nejvýhodnější nabídku. To může malé obci trvat dva měsíce, ale velkému krajskému městu například i tři roky. Pokud je výstupem doporučení pro samoprovozování, platí podobné načasování. Malá vesnice by si měla na zajištění potřebných lidí a činností vyčlenit dva měsíce, ale v případě velkého krajského města, kdy je potřeba založit společnost, vybavit ji a najmout lidi, je situace výrazně složitější.
Malí provozovatelé jsou v médiích často oslavováni. Je to tedy spíše nedostatkem informací o tom, jak skutečně fungují?
Někteří obecní provozovatelé plní své povinnosti a dotační podmínky jim neumožňují ani moc jiných variant. Řada malých provozovatelů ale neplní své zákonné povinnosti (z důvodu neznalosti nebo nečinnosti) a pro takové obce pak může být snadnější zvolit model samoprovozování a získat politické body tvrzením, že jde o výhodnější řešení. To, že to ve skutečnosti může být jinak, už pozná málokdo.
Jaké důsledky to má pro české vodárenství?
Vodárenský obor v České republice se posune dál pouze v případě, že si všichni budou rovni. Stát musí vyžadovat plnění zákonných povinností nejen u velkých, ale i malých provozovatelů. Ministerstvo zemědělství už určité náznaky změny prezentovalo. Věřme, že bude tímto směrem postupovat i nadále.
Antonín Raizl
Associate Partner pro síťová odvětví a dotační poradenství EY
EY patří mezi světovou špičku v poskytování odborných poradenských služeb v oblasti auditu a daňového, transakčního a podnikového poradenství. EY je jednou z prvních poradenských firem, které otevřely své kanceláře ve střední a východní Evropě. V České republice působí již od roku 1991. V současnosti má přes 1 100 zaměstnanců, kteří pracují v kancelářích v Praze, Brně a Ostravě. EY pracuje pro dvacet firem z české top 30 a pro všech pět největších bank v zemi.
