Když se díváme na klidnou hladinu plavebního kanálu Troja, nic nenasvědčuje tomu, že jen pár metrů pod vodou se skrývá jedno z nejzajímavějších vodních technických děl v Praze. Nový uzávěr kanálu není jen ocelí, betonem a hydraulikou. Je to srdce, které chrání Prahu při velkých vodách, šetří čas i peníze, a navíc ukazuje, jak propojení vodohospodářství, inženýrství a městského plánování dokáže proměnit způsob, jak město s vodou pracuje.
Celý příběh začal v momentě, kdy se na Císařském ostrově začala stavět nová vodní linka Ústřední čistírny odpadních vod. Ta změnila odtokové poměry v Trojské kotlině – tedy způsob, jak se voda při velkých průtocích chová. Vodní zákon sice výstavbu takového objektu v aktivní záplavové zóně připouští, ale jen za podmínky, že se postaví kompenzační opatření. A právě tím je nový uzávěr kanálu.
Stavba začala v prosinci 2023. V té době tu nebylo nic než břehy, zima a plány. Nejprve se budovaly břehové jímky, později – po vypuštění kanálu v listopadu 2024 – začala práce v jeho dně. Šest měsíců vznikala železobetonová konstrukce, do níž se usadilo samotné těleso klapky. Ta se skládá ze dvou zakřivených desek dlouhých přes jedenáct metrů. Jsou uložené na speciálních ložiscích a ovládané hydraulickými válci. Jejich montáž musela být milimetrově přesná. Jakékoliv zpoždění by ohrozilo návrat lodní dopravy, která je pro zásobování pražských staveb velmi důležitá.
„Uzávěr umožní po povodni kanál úplně vypustit, vyčistit a bezpečně obnovit provoz plavebních komor.“
jiří rosický, pvs
Uzávěr má dvě klíčové role. Při příchodu povodně umožní plně otevřít vrata plavebních komor a zvýšit odtok velkých vod z Trojské kotliny. Po průchodu povodně zase dokáže kanál zcela odstavit, vypustit a vyčistit. Právě to je jeho největší přínos. Povodňová voda s sebou totiž nese splaveniny a sedimenty, které se v kanále a komorách usazují. Mohou vytvářet silné vrstvy jemných nánosů, které by bez vypuštění kanálu bylo možné odstranit jen velmi obtížně – a někdy vůbec ne.
Díky uzávěru je možné plavební kanál po povodni snadno a bezpečně vyčistit, zkontrolovat a v případě poškození i opravit. A hlavně – mnohem rychleji obnovit provoz plavebních komor. To má význam nejen pro lodní dopravu, ale i pro zásobování velkých staveb v hlavním městě.
Technicky jde o jednu z nejsložitějších staveb, kterou tým projektantů a stavbařů realizoval. Logistika, geodetická přesnost, práce v provizorně přehraděném a vypuštěném kanálu, práce s konstrukcí dlouhou přes jedenáct metrů a vážící desítky tun – to vše prověřilo zkušenosti i trpělivost odborníků. Výsledek ale stojí za to. Pod hladinou vzniklo technické dílo, které úspěšně propojuje ochranu města, hydrotechniku i provozní potřeby plavební dopravy.
Část stavby možná není vidět – ale o to větší význam má. Ticho hladiny skrývá práci tisíců hodin, precizní montáž, důmyslné řešení a chytrou odpověď na to, jak se mění krajina vody v Praze.
