Praha se připravuje na otevření nového osvětového vodárenského centra Hydropolis a už teď je jasné, že půjde o výjimečný projekt. Nejen pro odborníky, ale především pro veřejnost. Hydropolis nebude obyčejným muzeem – tvůrci chtějí, aby návštěvníci odcházeli s novými znalostmi, silným zážitkem i chutí dělat konkrétní kroky pro lepší budoucnost vody.
Dvě tváře Hydropolisu – technika i fenomén vody
Expozice budou rozdělené do dvou částí. Ta první vznikne v bývalém funkčním vodojemu. Právě tam návštěvníci poznají, co všechno se skrývá za obyčejným otočením kohoutku. Zjistí, že voda je k dispozici jen díky složité síti čistíren, čerpadel, potrubí a hlavně tisíců odborníků, jejichž práce zůstává běžně neviditelná. Tvůrci chtějí ukázat, že když voda přestane téct, okamžitě si uvědomíme její hodnotu – a že je správné vážit si těch, kteří nám její dostupnost denně zajišťují.
Druhá část expozice vznikne v historické věži a bude mít úplně jiný charakter. Zde se návštěvník setká s vodou jako s živým fenoménem. Tvůrci používají metaforu, že voda člověka zve na schůzku – představuje mu svou krásu, sílu i křehkost. Připomíná, že právě ona utvářela naši krajinu, že pára odstartovala průmyslovou revoluci a že i dnes voda rozhoduje o podobě měst a venkova. Expozice ukáže, jak funguje modro-zelená infrastruktura, proč je důležité pečovat o krajinu a jakou roli v tom hraje každý z nás.
Jak vzniká expozice: věda, psychologie i testování
To, co bude působit jako hotový příběh na výstavních panelech, je výsledkem velmi náročného a dlouhého procesu. Na přípravě se podílejí odborníci na vzdělávání, psychologové, univerzitní vědci i specialisté z dalších science center. Tvůrci využívají poznatky z vývojové psychologie, neurologie i zkoumání tzv. miskonceptů – tedy mylných představ, které si lidé o vodě vytvářejí.
Aby expozice opravdu fungovala, všechny nápady se testují. Tvůrci vytvářejí simulované prostory, jimiž procházejí dobrovolní návštěvníci, a sledují, jak reagují. Zkoumají, co si lidé zapamatují, co je zaujme a co naopak přehlédnou. Dělají s nimi i hloubkové rozhovory, aby zjistili, jak expozici vnímali. Do příprav se zapojují i studenti vysokých škol, kteří zpracovávají diplomové práce s návrhy nových přístupů.
Výsledkem je expozice, která nevychází jen z teorie, ale z reálných reakcí lidí. Návštěvník tak nebude pasivním divákem, ale aktivním účastníkem – někým, kdo si příběh vody sám prožije.
Malé kroky, velké změny
Hydropolis má i jasné poselství. V podzemí ukáže, kolik úsilí stojí za přívodem pitné vody do domácností. V horní části věže pak připomene, že voda tu je vždy s námi, i když ji někdy přehlížíme. A že každý člověk má možnost ovlivnit, jaká bude její budoucnost.
Proto závěr celé expozice nabídne pozitivní pohled. Symbolické „dobré zprávy“ na obrazovkách ukážou, že i drobná rozhodnutí jednotlivce mohou odstartovat řetězec změn. Tvůrci tomu říkají efekt motýlích křídel – jeden malý čin může spustit lavinu událostí.
Centrum, které inspiruje
Hydropolis tak nebude jen o faktech. Bude o emocích, příbězích a o naději. Spojí vědu, vzdělávání, umění i moderní technologie. Nabídne prostor, kde si lidé uvědomí, že voda je víc než samozřejmost – je to síla, která formuje náš svět. A že odpovědnost za její budoucnost nesou všichni.
Už samotná příprava expozic ukazuje, že Hydropolis míří vysoko. Až se otevře, stane se nejen novým centrem neformálního vzdělávání, ale také místem, kde se lidé budou rádi vracet. Protože tady půjde o víc než o vodu – půjde o náš vztah k přírodě a k budoucnosti.
