Evropská unie vydala novou směrnici o čištění městských odpadních vod. Má přes 50 stran a podle Jiřího Paula, místopředsedy České vodárenské asociace (CZVA), představuje nejen výzvu, ale také velkou příležitost. V rozhovoru pro studio iVodárenství mluví o tom, co směrnice přinese obcím, jak ovlivní čistírny a proč je načase začít přemýšlet jinak – chytřeji, úsporněji a hlavně společně.
Co se mění a proč je to důležité
Na rozdíl od předchozí legislativy se nová směrnice více zaměřuje nejen na kvalitu vypouštěné vody, ale také na širší kontext: hospodaření s dešťovými vodami, energetickou náročnost provozů i celkovou udržitelnost.
Česká republika má na implementaci 30 měsíců. A i když už vznikla odborná pracovní skupina, která připravila první návrhy implementace, není času nazbyt. Klíčové bude, jak dobře budou k dispozici potřebná data – především o tocích a srážkách – bez kterých nebude možné nastavit smysluplné standardy.
Energetická soběstačnost čistíren: nutnost, nebo utopie?
Jednou z nejambicióznějších částí směrnice je požadavek, aby čistírny pro více než 10 000 obyvatel byly energeticky soběstačné. Jak říká Paul, „je to extrémně náročné a extrémně drahé“, ale nikoliv nemožné.
Velké čistírny mají díky množství zpracované vody a širším možnostem (například využití bioplynu nebo přivážení vhodných organických látek) šanci na skutečnou soběstačnost. U menších provozů to bude složitější – klíčem může být kombinace decentralizované výroby (např. fotovoltaika na vodojemech) a inteligentního řízení spotřeby.
Digitalizace a chytrá řešení
V Berouně už dnes běží digitální dvojče čistírny, které pomáhá optimalizovat provoz a snižovat spotřebu. Paul věří, že podobné systémy budou nezbytnou součástí provozu, pokud mají být efektivní, ekonomické i ekologické zároveň.
„Nestačí jen lidský dozor. Potřebujeme pokročilé modely, které pomůžou rozhodnout, co na čistírnu vůbec nainstalovat a jak ji řídit,“ říká.
Malé čistírny čeká těžké rozhodování
Jednou z nejzásadnějších změn je posun definice tzv. aglomerace. Dříve se týkala oblastí od 2000 obyvatel, nově už od 1000. Navíc se do hry dostává i „hustota zalidnění“ – tedy jak blízko k sobě obce leží a jak propojené jsou.
V praxi to může znamenat, že menší obce vytvoří společnou aglomeraci. Pokud se nedomluví na spolupráci, budou muset každá zvlášť splňovat přísné limity – což je ekonomicky i technicky neudržitelné. Výsledkem by mohlo být větší propojování kanalizačních sítí a odpadních vodních toků, nebo budování jedné společné, moderní čistírny.
Změna, která může spojit vodárenství
Zatímco devadesátá léta byla o budování základní infrastruktury, teď se podle Paula blížíme ke druhé fázi – hledání efektivity a synergií. A právě nová směrnice by mohla být tím impulzem, který rozproudí integraci roztříštěného českého vodárenství.
„U nás na Berounsku už dnes čistíme vody z více než osmi obcí. Jen za posledních deset let se délka kanalizace zdvojnásobila. A v létě připojíme další město – Zdice. Takové příklady ukazují, že to jde. A že to dává smysl,“ uzavírá Paul.
