Špičkoví vědci se přou o kvalitu české pitné vody

Do ostrého sporu se dostala Akademie věd ČR se Státním zdravotním ústavem – Národním referenčním centrem pro pitnou vodu. Příčinou je takzvaný AVex, tedy materiál, kterým AV ČR zásobuje poslance a senátory. Ten, který akademie věnovala pitné vodě ale zdravotní ústav nebývale pobouřil.

Ve sporu padají věty, které jinak v akademickém prostředí obvykle nezazní. Vedoucí NRC pro pitnou vodu MUDr. František Kožíšek, CSc. dokonce obvinil zpracovatele AVexu z „pokleslé vědy“ a „populismu“.

„Musíme bohužel konstatovat, že toto stanovisko AVČR je vším jen ne konzistentní nestrannou informací o kvalitě pitné vody v ČR. Toto stanovisko zcela rezignuje na objektivní analýzu kladů a záporů současného stavu. Namísto toho se velmi jednostranným a dá se říci i populistickým způsobem snaží o zveličování problémů, neuvažuje vůbec širší společenský a legislativní kontext a v návaznosti na to navrhuje plošně neadekvátní a mimořádně nákladná opatření. Používá při tom velmi chatrné argumenty, které autory usvědčují ze základní neznalosti hygienické a legislativní problematiky. Namísto špičkového výzkumu nabízí pokleslou vědu (jejíž nedílnou součástí musí být i racionální a realistická interpretace zjištěných údajů), kterou by se AVČR rozhodně chlubit neměla,“ napsal František Kožíšek. Podle něj akademie nahrává prodejcům podivných přístrojů na úpravu vody a výrobcům petlahví. „Podobná „expertní“ stanoviska nejsou jen velmi nelichotivou vizitkou jejich autorů a jejich mateřské instituce, ale jsou pro společnost silně destruktivní. Politikům, kteří by měli moudře rozhodovat, nabízí falešné argumenty a podsouvá jim neadekvátní a nerealistická opatření. A co hůře, ve veřejnosti šíří poplašné zprávy, protože vytváří mediální obraz nedůvěryhodné a kvalitou pochybné pitné vody, kterou by se lidé měli bát pít.35 Přitom více než 99,7 % obyvatel36 ČR zásobovaných z veřejných vodovodů dostává vodu nezávadnou a bezpečnou. Tím mezi veřejností zasévá strach a žene ji do náruče pochybných firem nabízejících různé „zázračné“ přístroje na úpravu vody či ke konzumaci vody balené, která by podle nových návrhů Evropské komise měla naopak klesat, aby se snížila zátěž životního prostředí plasty,“ uvedl Kožíšek.

 

Kvalita vody obecně

Státní zdravotní ústav také rozlítilo, že akademie věd se svými závěry pronikla do českých médií. AVex se věnuje několika aspektům pitné vody. Věnuje se například normám pro pitnou vodu obecně. „Je naše voda skutečně pitná? Obvyklá odpověď zní: pokud splňuje parametry dané vyhláškou, z pohledu legislativy jistě je. Pokud by ale měla být odpověď založena nikoli na naplnění příslušné normy, ale na znalosti věci, zcela jisti si být nemůžeme. Z tohoto pohledu je totiž pitná pouze ta voda, která neobsahuje žádné cizorodé látky,“ píše se v AVexu, signovaném RNDr. Martinem Pivokonským, Ph.D. Na to ale Dr. Kožíšek namítá: „Pokud nechce autor argumentovat homeopatií (a ani ta by zde nemohla fungovat ani teoreticky, protože by chyběl prvek dynamizace), pak snad tvrzení, že velmi nízké koncentrace mají o to větší dopad na zdraví, nemůže myslet vážně. Vždyť už od dob Paracelsa platí, že ne látka samotná, ale výhradně výše její dávky čili míra expozice činí (jakoukoli) látku nejedovatou či jedovatou, resp. nebezpečnou pro zdraví… Hovořit v tomto případě paušálně o koktejlu látek je více než nadnesené a především zavádějící, neboť to u laiků nutně vzbuzuje pocit a obavy, že voda z vodovodu není plošně bezpečná – což není pravda.“

Předmětem sporu se stalo také to, jaké ukazatele kvality vody české vodárenství sleduje. Podle akademie věd je jich málo. „Požadavky na jakost pitné vody jsou dány vyhláškou MZČR č. 252/2004 Sb. (stanovuje limity 65 ukazatelů)… A jsou vybrané ukazatele ty pravé? Nechybí nám na seznamu nějaké? … Je třeba přijmout nové zákonné limity, zpřísnit normy a zavést nové ukazatele pro kvalitu pitné vody…,“ stojí v AVexu. To ale podle MUDr. Kožíška není pravda: „Prostým nahlédnutím do každoročně publikované a veřejně přístupné zprávy o kvalitě pitné vody v ČR lze pak snadno zjistit počet sledovaných ukazatelů, který je ve skutečnosti mnohem vyšší, včetně koncentrací, ve kterých se nacházejí – většina cizorodých látek se stabilně nalézá pod mezí detekce. Např. v roce 2018 bylo v ČR v pitných vodách stanoveno celkem 303 různých ukazatelů,“ napsal vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu a dále dodal: „Není pravda, že ČR jen alibisticky čeká na doporučení ze strany EU, jak se autor vyjádřil v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Zatímco asi polovina zemí EU se co do počtu sledovaných ukazatelů a limitních hodnot striktně drží příslušné směrnice EU, pro ČR toto neplatí: z 65 ukazatelů vyhlášky č. 252/2004 Sb. jich je 42 shodných s EU (včetně limitní hodnoty), ale u 6 dalších ukazatelů máme limitní hodnotu přísnější a 17 ukazatelů máme oproti EU navíc – jak dokumentuje porovnávací tabulka v příloze 1. Některé ukazatele, které se nyní chystá EU zařadit do novelizované směrnice, v ČR regulujeme a sledujeme už řadu let. Pokud má tedy autor stanoviska na mysli nějaké konkrétní látky, které by dle něho bylo nutné sledovat, je potřeba se také konkrétně vyjádřit a ozřejmit důvody, které ho k takovému postoji vedou. Jinak mohou nepodložená tvrzení tohoto typu vést pouze k podkopávání důvěry spotřebitelů v kvalitu a nezávadnost pitné vody.“

 

Populární sinice

„Zvláštní skupinu AOM (Algal Organic Matter – organické látky produkované řasami a sinicemi – pozn. SZÚ) pak tvoří toxiny. Zapříčinit mohou vážné zdravotní komplikace, jako jsou nejrůznější dermatitidy, průjmová onemocnění, žaludeční potíže, respirační problémy, v ojedinělých případech pak i smrt,“ tvrdí adademie věd v AVexu. Zde ale Státní zdravotní ústav přímo obvinil akademii z populismu: „Toto je typický příklad populistického textu, kdy autor, aby dosáhl svého cíle (vyvolal dojem, že pitná voda je u nás ve velkém ohrožení), záměrně používá zkreslení skutečnosti. Přitom i v jiných částech světa, kde mají sinice mnohem lepší podmínky rozvoje, jsou akutní zdravotní problémy způsobené toxiny sinic výjimečné. Autor zcela pomíjí skutečnost, že ve vyhlášce č. 252/2004 Sb. máme jak vybrané ukazatele (mikroskopický obraz, microcystin LR), tak hlavně další mechanismy, jak významnému průniku toxinů sinic do upravené pitné vody bránit.“
Podle AVexu se české normy pro pitnou vodu nevěnují ani dalším látkám, které se sinicemi souvisí: „Při dezinfekci vody dochází při přítomnosti metabolických produktů sinic k tvorbě trihalogenmethanů a chlorovaných alifatických kyselin, převážně pak halogenderivátů kyseliny octové (HAA)… řada z nich je akutně toxických nebo karcinogenních… Jejich limit však vyhláška č. 252/2004 Sb. vůbec neuvádí… Přitom např. výsledky rozborů z Kanady za období zima 2017/2018 ukazují překročení kanadského limitu (80 μg/l) ve více než třetině všech sledovaných vod… Opravdu tedy nikdo nepředpokládá jejich výskyt v ČR?“ ptá se autor AVexu. Na to ale MUDr. Kožíšek reaguje: „Pro znalosti, kolik HAA se asi v pitných vodách vyskytuje, se není třeba obracet do Kanady, která je – co do tradice úpravy i dezinfekce vody – od ČR dosti odlišná. Stačilo by, kdyby doc. Pivokonský sledoval tuzemskou odbornou literaturu. Pak by věděl, že Státní zdravotní ústav provedl již v letech 2006-2007 rozsáhlou monitorovací studii výskytu HAA ve více než 100 vodovodech, vybraných reprezentativně ve všech krajích ČR. Výsledky studie, publikované již před 10 lety, ukázaly, že asi ve třetině vzorků nebyly žádné HAA zjištěny, v ostatních případech byly průměrné nálezy jednotlivých HAA do 10 μg/l, suma pěti HAA se pohybovala okolo 13 μg/l, nalezená maxima (sumy) pak mezi 30-40 μg/l.“

 

Pesticidy

„Koncentrace pesticidů ve zdrojích surové vody se významně zvyšují. Například ve vodních nádržích Švihov nebo Vrchlice dosahují koncentrace terbuthylazinu, metolachloru, metazachloru a acetochloru a jejich metabolitů v surové vodě i několika stovek mikrogramů na litr, přičemž stanovený limit je 100 μg/l pro pesticidní látky jednotlivě a 500 μg/l pro jejich sumu v upravené vodě,“ domnívá se AVex. Naopak Státní zdravotní ústav má v tomto směru jiné stanovisko: „Zde autor uvádí špatné jednotky a skutečnost nadhodnocuje tisícinásobně; uváděné limity i nálezy v surové vodě mají být v nanogramech na litr (ng/l). Nejsme si jisti – minimálně pro to neexistují důkazy – že by se koncentrace pesticidů v surových vodách významně zvyšovaly. To, že díky zlepšené, tedy šířeji zaměřené a citlivější analytické diagnostice nacházíme v posledních letech v surových i pitných vodách více pesticidních látek a jejich metabolitů než před 10 lety, ještě neznamená, že se objektivně situace stále zhoršuje. Spíše bude v posledních cca dvaceti letech setrvalá.“

 

Mikroplasty a pití destilované vody

Hrozbu mikroplastů označil MUDr. Kožíšek za „imaginární“ a domnívá se, že jde o nahrávku obchodníkům s drahými a nefunkčními přístroji na úpravu vody. „Podíváme-li se do internetových diskusí, např. k článkům o mikroplastech, které doc. Pivokonský inicioval, vidíme tam toho jasné důkazy – někteří lidí tam jako jediné záchranné řešení nabízejí filtry na bázi reverzní osmózy (speciální membránová technologie, která z vody odstraní 99 % všech rozpuštěných látek, tedy i těch prospěšných, čímž se z ní stává demineralizovaná voda k pití naprosto nevhodná). Uživatelé těchto zařízení se tím sice zbaví imaginární hrozby mikroplastů či jiných xenobiotik, ale pravidelné pití této „destilované“ vody bude pro ně představovat ne potenciální, ale zcela jistě prokázané zdravotní riziko mnohonásobně vyšší, protože mnoho z nich bude mít v řádů měsíců až několika málo let různé zdravotní potíže související především s karencí hořčíku a vápníku (křečové stavy, arytmie, vyšší úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, zvýšená únava, poruchy kostního vývoje ad.),“ napsal Dr. František Kožíšek a dále uzavřel: „Tento „špičkový výzkum“ AVČR se tedy jeví jako vysloveně kontraproduktivní a rozhodně ne ve veřejném zájmu.“


Kompletní stanovisko SZÚ a kompletní AVex