Klimatická změna, povodně, sucho, nové přehrady. O vodě se v posledních letech mluví čím dál častěji – a často i emotivně. Jenže jaká je realita z pohledu správce vodních toků? Hostem studia iVodárenství TV byl Marian Šebesta, generální ředitel společnosti Povodí Labe, který otevřeně popsal, co se ve vodním hospodářství skutečně děje – a co nás teprve čeká.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vody bude málo. Data ale ukazují jiný příběh. Na území spravovaném Povodím Labe došlo za posledních patnáct let k výraznému poklesu odběrů povrchové vody. Největší propad nastal u vody používané k chlazení parních turbín – ze sta procent původního objemu zůstalo pouhých šestnáct. Útlum uhelné energetiky tak dramaticky snížil potřebu vody pro průmysl. Podobný trend, i když méně výrazný, je patrný i u dalších odběrů – celkově zhruba o čtyřicet procent.
„Za posledních patnáct let klesly odběry povrchové vody až o čtyřicet procent – akutní nedostatek dnes nehrozí.“
MARIÁN ŠEBESTA, POVODÍ LABE
Paradoxně tedy dnes nehrozí, že by vody pro průmysl nebo jiné účely bylo akutně málo. Spíše naopak – pro státní podniky, které jsou financovány z poplatků za odběr vody, to znamená výpadek příjmů. Přesto podle Šebesty není v dohledné době důvod obávat se omezování odběrů. V posledních letech k němu totiž nemuselo dojít ani jednou.
Dlouhodobější perspektiva je ale složitější – zejména pokud jde o zásobování pitnou vodou. Povodí Labe spravuje šest vodárenských nádrží a právě ty byly podrobeny testům, které simulují budoucí klimatické scénáře. Nejcitlivěji vychází nádrž Vrchlice, zásobující především Kutnohorsko. Zde je manévrovací prostor omezený a bude třeba hledat systémová řešení.
Naopak pozitivní zprávou je projekt u nádrže Josefův důl v Jizerských horách. Zde se podařilo připravit převod vody, který významně zvětší povodí přitékající do nádrže. Jinými slovy – místo stavby nové přehrady lze efektivně zvýšit využití té stávající. A právě v tom může být podle odborníků budoucnost: nejprve vyčerpat možnosti optimalizace, teprve poté uvažovat o nových vodních dílech.
Debata o nových přehradách se po povodních v roce 2024 znovu rozhořela. Jednoduchá představa „postavíme jednu nádrž a vyřešíme problém“ ale podle Šebesty neobstojí. Vodní hospodářství je komplexní systém a klíčové je přesně definovat budoucí potřebu vody – pro průmysl, zemědělství i obyvatelstvo. Bez těchto dat nelze odpovědně rozhodnout, zda stávající infrastruktura stačí, nebo zda bude nutné budovat další.
Jedním z dlouhodobě zvažovaných projektů je vodárenská nádrž Pěčín v Orlických horách. Příprava takových staveb však trvá desítky let. A naráží i na odpor části vlastníků pozemků. Zkušenosti Povodí Labe ukazují, že klíčem je, aby se stavby staly veřejně prospěšnými – například pro ochranu před povodněmi či zajištění pitné vody. Pokud dohoda s vlastníky není možná, krajní cestou je vyvlastnění. Tak tomu bylo i u suché nádrže Kuřín, která je dnes největší rozestavěnou stavbou tohoto typu v gesci podniku.
Celý obraz je tedy mnohem pestřejší, než jak se často prezentuje. Voda zatím nechybí, ale mění se struktura její spotřeby. Průmysl slábne, energetika se transformuje, tlak může přijít ze zemědělství. A především – zásobování pitnou vodou zůstává strategickou prioritou. Budoucnost proto nebude jen o nových přehradách, ale hlavně o chytrém řízení toho, co už máme.
