Voda je všude kolem nás. A přesto o ní často přemýšlíme až ve chvíli, kdy chybí, nebo když přijdou povodně. Přitom právě vodní hospodářství patří mezi klíčové obory budoucnosti. Ve studiu iVodárenství TV o tom mluvila Nikol Kalisz ze studentského spolku Vodaři na České vysoké učení technické v Praze, konkrétně z Fakulty stavební. Její poselství je jasné: bez nové generace odborníků se české vodárenství neobejde.
Studentský spolek funguje především jako most mezi akademickou půdou a praxí. Jeho cílem je přiblížit obor vodní hospodářství a vodní stavby středoškolákům i studentům, kteří si vybírají specializaci. Organizují tradiční Hydrosilvestr – oslavu konce hydrologického roku – i akce kolem Světového dne vody 22. března. Dvakrát ročně se tak z fakulty stává místo, kde se setkávají studenti, vyučující i firmy z oboru.
„Z někdejších stovek studentů vodního hospodářství dnes zůstávají nižší desítky – obor ale znovu získává dech.“
Nikol kalisz, Vodaři na čvut
A právě spolupráce s praxí je podle Nikol Kališ naprosto zásadní. Studenti sice získají teoretické základy ve škole, ale bez kontaktu s realitou vodáren, projektových kanceláří nebo stavebních firem si obor jen těžko „osahají“. Možnost brigád, odborných praxí nebo témat diplomových prací přímo ve firmách je klíčem k tomu, aby mladí lidé ve vodárenství zůstali. Firmy si zároveň mohou budoucí kolegy vychovat a poznat mnohem dříve. Jak sama říká, jde o symbiózu, která dává smysl oběma stranám.
Zájem o obor ale v posledních letech kolísá. Zatímco dříve studovaly vodní hospodářství stovky studentů, dnes jde o nižší desítky. Přesto se podle Nikol Kališ situace začíná mírně zlepšovat. Aktivita studentského spolku, větší komunikace na sociálních sítích i otevřenější spolupráce s firmami přinášejí první výsledky.
Proč si ale vybrat právě vodu? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Česká republika je zemí, kam žádná velká řeka nepřitéká. Vodu si musíme chránit a spravovat sami. Pokud chceme, aby se nám tu dobře žilo, musíme se o ni aktivně starat. A právě vodní hospodářství nabízí obor, kde jsou výsledky práce skutečně vidět – v krajině, v nádržích, v čistých tocích i ve vodě, která teče z kohoutku.
Studentům, kteří váhají mezi krajinou a vodou, radí Nikol z vlastní zkušenosti: voda je užší specializace, kterou lze později rozšířit. Poskytne hlubší odbornost a zároveň otevře dveře do širšího environmentálního světa.
A co by poradila vodárenským firmám, které si stěžují na nedostatek mladých talentů? Odpověď je přímá: spojte se se studenty. Buďte vidět na akcích, nabídněte praxe, ukažte mladým lidem konkrétní projekty i kolegy, s nimiž by mohli pracovat. Jen tak lze „zaháčkovat“ novou generaci odborníků dřív, než odejde jinam.
Budoucnost vody totiž není jen o přehradách a klimatických scénářích. Je především o lidech, kteří se o ni budou starat.
