Podívejte se na záznam panelové diskuse z 16. Bienální konferenci CzWA 2025.
1. Kontext konference a význam panelové diskuze
- bienální konference VODA 2025, pořádaná Asociací pro vodu ČR (CzWA), proběhla ve dnech 17.–19. září 2025 v Litomyšli. Jedním z klíčových bodů programu byla panelová diskuse s názvem „Voda 2050 – Odolné zdroje pro bezpečné zásobování vodou“, uskutečněná 18. září 2025 v čase 16:00–18:00 v prostorách Jízdárny. Moderátorem diskuze byl Ing. Bc. Martin Srb, Ph.D. z Pražských vodovodů a kanalizací, a.s.
Účastníci panelu zastupovali pestré spektrum odborníků z akademické sféry, státních institucí a provozních subjektů. Mezi nimi byli:
- doc. Mgr. Roman Grabic, Ph.D. (Jihočeská univerzita)
- Ing. Aleš Kendík (Ministerstvo zemědělství)
- Mgr. Vít Kodeš, Ph.D. (Český hydrometeorologický ústav)
- RNDr. Petr Kubala (Povodí Vltavy, státní podnik)
- Mgr. Jiří Paul, MBA (Vodovody a kanalizace Beroun)
- prof. Ing. Jan Bartáček, Ph.D. (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze)
Cílem diskuze bylo oslovit výzvy, které během následujících dekád stojí před vodohospodářským sektorem, a formulovat praktická doporučení pro strategii, legislativu, technologie i investice, které podpoří odolnost vodních zdrojů.
2. Klíčová témata a otázky diskuse
Během panelové diskuze se všichni účastníci zaměřili na několik hlavních okruhů a výzev. Níže jsou některé z nejvýznamnějších témat, která zazněla:
2.1 Kritičnost množství a kvality vodních zdrojů
Jedna z ústředních otázek byla, kdy a v jakých regionech by mohlo dojít k situaci, že kapacita povrchových či podzemních vod nebude stačit pro potřeby zásobování obyvatelstva, průmyslu či zemědělství. Diskutovalo se, jaké scénáře sucha, změny klimatu a zvyšující se spotřeby vody mohou přivodit kritické stavy, a jakým způsobem tomu lze předcházet.
2.2 Recyklace odpadních vod a opětovné využití
Velká pozornost se věnovala tomu, kde a jak může být recyklace vyčištěných odpadních vod efektivně uplatněna – zejména v průmyslu, pro závlahy, pro ochlazovací systémy či ve městské infrastruktuře. Diskutovali se výhody (úspora čerstvé vody, snížení zatížení zdrojů) i nevýhody (energetická náročnost, složitost úpravy, rizika mikro-kontaminantů).
2.3 Srážkové vody, retence a snížení úniků
Další oblastí diskuse byla balance mezi využitím srážkových vod, opatření na zpomalení a zadržení vody v krajině a městech, a úspornými opatřeními ve spotřebě vody. Řešily se možnosti dešťových zahrad, infiltrace, retenčních systémů či přetlakových nádrží, které mohou sloužit jako doplněk k tradičním zdrojům. Dále byla zdůrazněna potřeba snížit ztráty v distribučních sítích, které často dosahují významných procent.
2.4 Legislativní rámec, směrnice UWWTD a směr vývoje
Diskutována byla i revidovaná evropská směrnice UWWTD (Směrnice o čištění městských odpadních vod) a její dopad na české povinnosti. Panelisté zvažovali, zda stávající legislativa a národní implementace dokážou podpořit inovativní technologie, vyšší standardy či nové modely zásobování. Otázka byla: jak sladit technické možnosti a regulace, aby nevznikaly bariéry pro modernizaci vodohospodářské infrastruktury.
3. Výzvy, bariéry a perspektivy
Panelová diskuse podtrhla, že cesta k odolnosti zdrojů vody není jednoduchá – existuje řada výzev, které je nutné překonat:
- Finanční náročnost: výstavba nových technologií či modernizace sítí vyžaduje nemalé investice.
- Technologická proveditelnost: některé oblasti, například odstranění mikroplutantů či efektivní recyklace, zatím nejsou v provozu dostatečně ověřeny či nákladově efektivní.
- Institucionální překážky: koordinace mezi různými úrovněmi státní správy, vodoprávními úřady, provozovateli vodohospodářské infrastruktury a vědeckými institucemi není vždy efektivní.
- Omezená flexibilita stávající infrastruktury: některé regiony mají staré vodovodní či kanalizační sítě, které nejsou snadno adaptovatelné na nové technologie nebo změnu režimů provozu.
- Negativní externality a environmentální limity: přetížení řek, eutrofizace, chemické znečištění, změny v krajině – tyto faktory limitují možnost „volného rozšíření“ využití vody.
Nicméně diskuse naznačila i optimistické vyhlídky:
- Systémová integrace (kombinace zdrojů: povrchová voda, podzemní voda, recyklace, dešťové vody) může vést k pružnějšímu režimu zásobování.
- Digitalizace, senzory a chytré řízení vodních soustav umožní reagovat na změny v reálném čase a lépe alokovat vodu.
- Vědecký výzkum a pilotní projekty v oblasti čištění, nanotechnologií, biologických procesů a adaptivních metod mohou přinést krokové změny.
- Zapojení komunit, osvěta a participativní plánování může pomoci snižovat spotřebu vody a podporovat akceptaci nových opatření na lokální úrovni.
