Evropská unie přichází s novou směrnicí o čištění městských odpadních vod a Česká republika stojí před výzvou, která se dotkne nejen odborníků, ale i běžných obyvatel. V rozhovoru pro studio TV iVodárenství přiblížil profesor Jiří Wanner z Vysoké školy chemicko-technologické, co tyto změny znamenají a jak se s nimi budeme muset vypořádat.

Podle profesora Wannera už Česko splňuje většinu základních požadavků, které klade i starší směrnice – jde především o odstraňování organického znečištění, dusíku a fosforu. Nově však přichází na řadu tzv. kvarterní čištění, tedy pokročilé technologie, které si poradí i s mikropolutanty, jako jsou zbytky léků, hormonů nebo pesticidů. Tyto látky sice v odpadní vodě nejsou vidět, ale jejich dopad na životní prostředí i lidské zdraví může být zásadní. Zatímco člověk denně vypije jen několik litrů vody, vodní organismy v ní žijí nepřetržitě. Výzkumy ukazují, že například hormony z odpadních vod mění poměr pohlaví u ryb, a mohou se kumulovat i v tělech mořských živočichů, které později konzumujeme.

Celý rozhovor s profesorem Jiřím Wannerem si můžete poslechnout ve archivu TV vysílání televize iVodárenství

Zavádění nových technologií se nebude týkat jen velkých měst, ale i menších čistíren v okresních centrech či obcích. A právě zde může nastat problém – pokud bude území, kam čistírna vypouští vodu, označeno jako citlivé, současné technologie jednoduše nebudou stačit. Ve Švýcarsku nebo Německu však již našli způsoby, jak i menší čistírny vybavit alespoň základními technologiemi, které zajistí požadovanou účinnost. Bude tedy potřeba pečlivě vybírat nejvhodnější řešení, což nebude jednoduché, protože technologií existuje mnoho a každá má svá specifika.

Zásadní otázkou zůstává financování. Odhady mluví o investicích v řádu miliard korun a je jasné, že se část nákladů promítne i do cen vody pro spotřebitele. Přesto profesor Wanner zdůrazňuje, že jde o investici do zdravějšího životního prostředí i kvalitnější pitné vody. Pokud se podaří dostat z odpadní vody látky, které komplikují její úpravu na vodu pitnou, prospěje to nakonec i nám všem.

Na závěr profesor Wanner připomíná, že bychom tuto směrnici neměli vnímat jen jako nutné zlo, ale jako příležitost. Měli bychom ji využít ke skutečné modernizaci českého vodního práva – tedy nejen upravit vodní zákon, ale provázat změny i s dalšími právními předpisy v oblasti veřejného zdraví, kanalizací nebo provozu vodovodů. Jen komplexní přístup nám umožní zvládnout změny efektivně a udržitelně.