Vodárenské sucho neexistuje, vodu je třeba ale v Česku udržet za každou cenu

V České republice neprší méně, jen jsou deště prudší a kratší. Povinností státu je přijmout dlouhodobá opatření pro zadržování vody na našem území tak, aby z Česka zbytečně neodtékala a hlavně aby se záměry státu neměnily s každou novou vládou. Ve Studiu iVodárenství to řekl vodárenský expert František Barák.

„Zadržení odtoku tří českých největších řek po dobu čtyřiceti dnů by znamenalo tolik vody, že by to stačilo pro výrobu pitné vody pro celou republiku na jeden rok. To svědčí o tom, že vody je zde dostatek a necháváme ji zbytečně z našeho území odtéct,“ vysvětlil Barák a přidal výčet nejdůležitějších opatření, která by měla pomoci: „Ale to se netýká jenom řek. Vodu musíme zadržet v krajině, méně betonovat, stavět parkoviště z porézních hmot, mít zemědělské osevní plány, které nedovolí mít všude kukuřici nebo řepku. Daleko více vysazovat listnaté stromy v lesích, lépe hospodařit se srážkovou vodou, stavět retenční nádrže a stoky, více využívat rybníků a meandrování řek – zkrátka hospodařit s vodou tak, abychom ji měli neustále k dispozici.“

Podle Františka Baráka z hlediska vodárenství na našem území žádné sucho není. To ale neznamená, že v této věci nečelíme mnoha problémům: „Nedá se říci, že by celá republika byla postižena suchem, ale rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou značné,“ řekl Barák a dále dodal: „Došlo k jednotlivým potížím při čerpání zdrojů pro výrobu pitné vody, ale Česko nebylo zasaženo významným suchem.“ Množství srážek, které u nás naprší a které jsou prakticky jediným zdrojem vody, je totiž stále stejné. „V Česku už po staletí naprší 600 až 800 milimetrů srážek ročně, a tak tomu bylo i v uplynulých letech. Jsou roky, kdy je to spíše 600 milimetrů a pak jsou období, kdy srážky přesáhnou 800 milimetrů ročně. Znamená to, že pořád je zde srážek dostatek,“ ilustroval neměnící se množství dešťové vody František Barák s tím, že se ale mění podoba blahodárného deště. „Je třeba si uvědomit, a všichni to cítíme, že v posledních desetiletích se změnil charakter dešťů. Dnes zaznamenáváme spíše intenzivní, krátké a vydatné deště a potřebovali bychom spíše méně intenzivní, ale dlouhotrvající deště. Ovšem srážek je na českém území stále dostatek.“

Zadržování vody v krajině je celospolečenský fenomén, který se dotýká odpovědnosti státu, samospráv i každého jednotlivce. „S vodou hospodaříme špatně. Měli bychom vodu, která na území České republiky spadne, maximálně využít. Zadržet ji a využívat především v obdobích sucha,“ prohlásil František Barák a na adresu nejvyšších politických špiček dodal: „Neustále hovoříme o suchu či záplavách, ale dlouhodobý vodohospodářský plán v smyslu třiceti až čtyřicetiletém neexistuje. Pohled na vodohospodářství se s každou novou vládou mění.“

Legislativa by podle Františka Baráka měla například doznat jednoduchých a účinných změn. Jednou z nich je poplatek za srážkovou vodu, kde si vyjednali výjimku vlastníci komunikací, tedy sám stát, kraje a obce. „Odstranit výjimku z poplatku za odvádění srážkových vod. Za odvádění srážek neplatí vlastníci komunikací, ale neplatí ani vlastníci domů určených k trvalému bydlení. Tato srážková voda zpravidla teče do čistíren odpadních vod, kde je vyčištěna a tuto službu zaplatí všichni ti, kdo stočné platí. Je to vůči nim diskriminační. Kdyby došlo k odstranění této výjimky, stočné se zhruba o třetinu zlevní a všichni ti, kteří dosud neplatili, se budou velmi starat o to, aby vybudovali u silnic, železnic a ve městech retenční nádrže a stoky, aby srážkovou vodu zadrželi a nemuseli za ni platit.“

Expert František Barák se také krátce zmínil o státním dotačním programu Dešťovka pro vlastníky a stavebníky rodinných domů. „Každá kapka vody, zadržená v krajině, je dobrá. Ale je to nehospodárný a drahý program, kdy kubík zadržené vody vychází na několik set korun, což považuji za plýtvání penězi. To číslo nemusí být přesné, ale jedná se o tři procenta zadržených srážkových vod. Jde o dílčí, spíš populistický projekt, než reálné, významné zadržení vody v přírodě.“