Soukromý vlastník není a priori ďábel

Kolikrát jste slyšeli, že voda je v cizích rukou a je potřeba s tím něco udělat? Mnohokrát, i proto se to jen těžko vyvrací. Ale každý pokus se počítá. Takže prosím, 90% vodovodů a kanalizací v Česjé republice je ve vlastnictví města a obcí. To, že je provozuje někdo jiný, je otázka druhá. A jak je provozuje a za kolik, to už je docela jiný příběh.

 

Co se ale děje na té zbývající šestině? Kdo a jak tam hospodaří? O jedné takové společnosti, ve které má soukromá firma 60% a zbytek mají města, obce a DIKové (držitelé investičních kupónů z tzv. malé privatizace) mohu vyprávět. Mám čest tam už 17 let pracovat. Společnost obsluhuje téměř 100 tis. zákazníků a má jedno specifikum, tři čtvrtiny vody, kterou rozvádí, musí nakupovat z Prahy, protože v regionu nejsou dostatečné místní zdroje. Zároveň je to společnost tzv. smíšená, to znamená, že svůj majetek sama provozuje.

 

Když byla společnost privatizována, dostala od státu majetek rozličného stáří a také rozličné kvality. Koncem devadesátých let se obecní akcionáři dohodli na prodeji části akcií, jak se tehdy říkalo, strategickému partnerovi. Že to tenkrát byla britská společnost a dnes je to společnost rakouská by nemělo být důležité, stejně jako že v obou případech to byly firmy podnikající v tomto oboru. Ale důležité to je, protože to zcela určitě předurčilo budoucí vývoj společnosti.

 

Vstupem soukromého vlastníka ztratila společnost možnost získat dotaci. Aby se, „prý,  nedotoval cizí kapitál“. Je to s podivem, protože naše firma obsluhuje úplně stejně lidi, jako jsou ti napojení na „ryze české trubky“. Platí pro nás stejná regulace ceny, stejně jako jinde v republice smíme do nákladů dávat jen to, co nám stanoví výměr ministerstva financí. Také zisk můžeme mít jen do výše, kterou předepisuje ministerstvo. Jediné peníze jsou tedy za vodné a stočné a z nich se musí pokrýt jak provozní náklady, tak i investice. Když ale investujete bez dotací, řekněme tedy s polovičkou rozpočtu, donutí vás to utrácet svědomitě, každou korunu obrátit dvakrát v ruce. A také si všechno  pořádně rozmyslet a připravit. A pak také vybrat zhotovitele a dobře ho pohlídat. Ano, stále patříme k mezi dodavatele vody s vyšší cenou, ale za posledních deset let jsme roční investiční rozpočet navýšili z 20 milionů na 85. Na investice do vodohospodářské infrastruktury dáváme více jak čtvrtinu vodného a stočného.

 

Ony ale dotace jsou na výstavbu nových vodovodů a kanalizací a čistíren a úpraven. Na jejich udržení a obnovu stát peníze nedává. A tak se sešlo pár let a situace se změnila – města už nepotřebují nic nového, potřebují obnovovat to staré, a dotaci nedostanou. A začínají shánět, odkud že na tu obnovu vezmou peníze. A jejich potřeba obnovy je mnohem větší než naše, my bez dotací obnovovali už více jak 20 let, takže máme náskok a víme, jak na to a kde na to brát.

 

Soukromý vlastník není a priori ďábel. Vždy je to o lidech, o zodpovědné práci. V komunálních společnostech se často dějí věci, které by si nikdo v privátní sféře nemohl dovolit. Na druhou stranu neříkám, že privátní vlastník, který ovládá firmu, ji nemůže přivést do pekel. Za každého ale mluví jeho práce a výsledky. Podívejme se na ně dříve, než vyneseme odsudek.

 

Obyvatelé Lužnice budou mít v průběhu dvou let nový zdroj pitné vody. Obec totiž začala připravovat nový, 37 metrů hluboký vrt. Nyní je vystrojován...
Více než 300 kilogramů nástrah položí v nadcházejících týdnech na předem vytipovaná místa v Českých Budějovicích pracovníci odborné firmy. Pravidel...
Instalací zavlažovacích vaků ke stromům v ulicích Kralup nad Vltavou, Mělníku a Neratovic se nachýlila ke konci první etapa testovací fáze společné...
Potřebujete víc vodu, nebo elektřinu? Pod vedením EU se může rychle stát, že nebude ani jedno. Jak je to možné? Evropský parlament a Evropská komis...